V domácím učení jsme nováčci, to se ví. Máme za sebou ale už první konkrétní zkušenosti s principy takového způsobu vzdělávání. A máme za sebou také první přezkoušení a tedy i vysvědčení. Zatím doma panuje nadšení.
Ondy už není od září 2017 školák ani student, ale domškolák, světověji „homeschooler“. Jak nejistě a bázlivě jsme začali, tak pevně a s radostí si to teď užíváme. Ještě před pár měsíci nám chodil domů bledý unavený kluk plný mindráků a šrámů na duši z přístupu zejména pančelek na matiku a dějepis. Teď máme doma rozjásaného puboše, se kterým na procházce řešíme čtvrtý rozměr a slovní hříčky v angličtině. Samostatnější, sebevědomější a hlavně VESELEJŠÍ. Ondy fakt rozkvetl. Jen psát všemi deseti pořád neumí…
První pololetí nového neškolního života
Naše první „homepololetí“ jsme strávili sledováním skvělých dokumentů na YouTube, na výletech po přírodních a kulturních památkách (zatím jen v tuzemsku, protože jsme až do konce roku ještě opravdu intenzivně pracovali na přestavbě našich pracovních povinností), na kroužcích pořádaných mnoha různými organizacemi, na chalupě rodičů v Krkonoších, v karavanu. Ale vždycky hlavně spolu…
Díky možnostem naší kmenové školy v Březové se Ondy zapojil do Skype vyučování ve své třídě a byl tak i v kontaktu s „tradiční“ výukou. Tradiční v tom smyslu, že zde jde o klasický přednes výkladu vyučujícím směrem k žákům. Vnímáme to jako jakési zpestření naší domácí snahy a zároveň i jako možnost zpětné vazby pro nás „homeučitele“ díky níž víme, jak si tak asi stojíme v průběhu školního roku. Naše domácí vzdělávání na tom ale nestojí.
Ach jo, to portfolio…
V průběhu pololetí jsme měli zpracovávat tzv. portfolio pro následně pololetní úspěšné přezkoušení. Je to soubor prezentací v Power Pointu, fotek, videí, dokumentů a obrázků mapujících naší průběžnou „práci“ v souladu se školou stanoveným plánem vzdělávání (tzv. okruhy přezkoušení).
Měli jsme… Mno…
Tak víte jak…
Průběžně jsme něco rozdělali, ale dopracovávali to celé do finální podoby až bezprostředně před přezkoušením, kdy mělo být odevzdáno. Ani jeden v sobě nemáme tu kázeň (či jak to nazvat), která by nám velela: „Piš, vkládej, práskej bičem, protože termín se blíží!“. Z výletů jsme si tedy vždycky přivezli krom zážitků a vzpomínek i nějaké fotky, případně sem tam video.
Jde se na přezkoušení!
V lednu jsme ukončili první pololetí tzv. přezkoušením. Je to nástroj školy, kterak ověřit, že se děcko opravdu vzdělává a také dosahuje požadovaných výsledků. To nám zní dost hrozně – kašleme na výsledky dosažené na „cvičišti“, podstatné je stejně až „bojiště“. Je ale fakt, že dokud je systém postaven na principech panujících ve školských zařízeních, pak asi není mnoho možností posoudit kvalitu domácího vzdělávání a obhájit si jeho opodstatněnost.
Na přezkoušení se lze v březovské škole objednat on-line pomocí rezervačního systému spuštěného pár týdnů před samotnými termíny. Vybrali jsme cca polovinu ledna, abychom si v pohodě užili Vánoce a Nový rok na horách. Sešli jsme se společně s mnoha dalšími „březovskými“ v Praze ve Vodičkově ulici a než se rozkoukali, šel si Ondy sednout k prvnímu z učitelů… Začalo přezkoušení ze zeměpisu…
„Ahoj Ondy, tak čím začneme. Tady je mapa. Víš třeba, kde najdeš Austrálii?“
Nakukujeme do místnosti, kde sedí další tři učitelé a s nimi zkoušené děti. Všichni vypadají naprosto v pohodě, klidně mluví. S úsměvem. Jen Ondy zatím mlčí…
Do prčic! Vždyť my dělali Ameriku a Afriku? Nechápu? Cože? Ondy dělej! Řekni už něco…!
Konec dobrý, všechno dobré
Za pár minut už jsme neposlouchali. Ven na chodbu bylo slyšet stejně vcelku houby a ničemu tím nepomůžeme. Ale nervózní jsme byli, to jo. Po cca hodince jsme dostali Ondyho zpět, v dobré náladě a celého. Říkal, že to bylo super, že ho to bavilo… Hmm… Si nepamatujeme, že bychom to kdy byli řekli, když jsme odcházeli s propoceným tričkem a pocitem totálního podčlověka od tabule. Ale tak každý jsme jiný…
— Jaká byla naše cesta k rozhodnutí vzdělávat děti doma se dočtete v článku a podrobněji i v našem e-booku zdarma. —
Honza je táta od rebe-love rodiny, která se před několika lety rozhodla skoncovat se životem plným povinností a stresu. Je původním vzděláním ekonom, ale 20 let podnikal v řemesle, kdy po svém tátovi převzal a vedl rodinnou kamnářskou manufakturu TEMR.
I on se teď v rodinném týmu podílí na předávání zkušeností psaním do BLOGu a vytvářením e-booků, které vás pomohou nasměrovat ke změně toho, co si změnit sice přejete, ale zatím nevíte jak na to.
Sny se mají plnit a pokud vás zajímá, jak na to, mohl by vás inspirovat náš příběh. Žijte taky!