Na začátku byla touha jezdit karavanem, tedy obytným přívěsem, na letní dovolené. Připadalo nám vždycky strašně cool, jak ráno člověk udělá jen jeden ospalý krok z postele a uvaří si kafe v kuchyni s výhledem na moře. Až když jsme to zrealizovali a v přívěsu strávili pár týdnů, začali jsme teprve zjišťovat, v čem jsou jeho skutečné výhody a nevýhody.
Náš Hobbík výborně posloužil nejen k tomu, abychom si ujasnili, co vlastně od bydlení na cestách očekáváme. Byl i skvělým zázemím u nás v ČR, když jsme později pořídili zahradu a přívěs tam odstavili. Na komfort toho chytře řešeného 2+1 budeme navždy rádi vzpomínat. Teď už slouží další rodině, která převzala žezlo.
Kolik metrů máš, tolikrát jsi člověkem
Výběrem a koupí „Hobbíka“, tedy obytného přívěsu Hobby 545 KMFe, to v roce 2016 vlastně celé začalo. Ještě předtím, než jsme řekli definitivní NE tehdejšímu (ne)životu, jsme si tenhle malý sen chtěli splnit. Popsali jsme si ideální půdorysné řešení a hledali. Našel se rychle a stav i cena byly tak fajn, že nebylo proč váhat. Jak jsme vybírali a co všechno pro nás bylo při téhle volbě důležité najdete v našem úplně prvním BLOGovém článku.
“Hobbík” byl 7,5 m dlouhé a 2,5 m široké stvoření. Patřil tak spíše k delším, ale především nejširším karavanům, které je možné na silnici potkat. Minimálně tedy mezi těmi jednoosými. To mělo svoje jasné výhody ve vnitřním prostoru – nezdá se to, ale uvnitř je právě v šířce znát opravdu každý “pěticentimetr”. Pro řidiče ovšem nejen uvnitř…
První delší cesta - radost i první zklamání
Byli jsme nadšení, karavan byl úžasný. Vše fungovalo skvěle a kratší výjezdy po ČR v něm byly přesně to, co jsme si přáli. Snad jen kromě toho moře za oknem. Zázemí s kompletně vybavenou kuchyňkou, koupelna s pohodlnou sprchou, spaní jako doma. A ten čerstvý vzduch vždycky a všude – paráda.
Osmělili jsme se a vyrazili konečně “ven”, tedy do zahraničí. Řízení auta s přívěsem o hmotnosti 1,6 tuny chtělo trochu opatrnosti, ale nebylo to nic, na co by se nedalo zvyknout. Cesta přes Rakousko do Itálie proběhla hladce, nikde žádný zádrhel. I samotné přejezdy po Itálii byly překvapivě v pohodě a mohli jsme si tak konečně užívat ten obrovský pocit svobody ve volbě místa, kde budeme spát a chvíli i bydlet.
Žít v karavanu je na nás trochu drahá legrace
Začalo nám ale taky docházet, co nás tehdy netrklo a nikdo na to předem neupozornil. Bílá souprava auta a karavanu o celkové délce přes 13 metrů samozřejmě není úplně nenápadná. Spaní “na divoko” nebo také „na volno“ (zkrátka mimo kempy a oficiální stání pro karavany) tak bylo skoro nemožné. Tedy pokud jsme nechtěli trávit veškerý svůj čas bydlením na betonových sběrných parkovištích pro autobusy.
A to jsme nechtěli. Naše naivní plány byly takové, že na pěkném místě auto odpřáhneme a vyrazíme s ním na výlety po okolí. Měli jsme to spojené se zážitkovým vzděláváním, které jsme chtěli praktikovat. Učit se o koloseu přímo v jeho útrobách je to, co jsme se chystali nabídnout našim klukům.
Jenže – s první zkušeností v italském kempu se ukázalo, že “stát” znamená zároveň “platit”. Jasně, žádné překvapení. Jen nás nepřipravené začátečníky prostě zaskočilo, že za auto, karavan a 4 lidi zaplatíme v kempu za jednu noc třeba 50 Euro. A to při několikaměsíčních cestách, které jsme reálně plánovali, znamená náklady, na které jsme připravení nebyli. Počítali jsme s dražším jídlem v obchodech i restauracích, naftou i vstupným na památky. S “pouhým stáním” ale ne. Tedy ne za tyhle peníze…
Změna na obytné auto - vestavbu v dodávce
V roce 2019 se nám konečně podařila koupě naší vysněné zahrady a s tím se Hobbík ocitl v pozici “víkendové chaty”. To bylo přesně pro něj. Žádné dýchavičné přejezdy, pohodička. Chvíli nám to tak vyhovovalo a měli jsme čas řešit, jak dál s naším cestováním. Už jsme měli jasněji o tom, že chceme víc měnit místa pobytu a pokud možno platit pouze za služby, které čerpáme, ne jen za parkování a zdánlivý luxus.
Možností je spousta – integrované obytné auto, polointegrál, alkovna, obytná vestavba… A právě pro tu jsme se nakonec rozhodli.
Vestavba do dodávky, konkrétně Knaus Boxstar Street XL na podvozku Fiatu Ducato, je teď naším domovem. Bydlíme v ní jak na cestách, tak i doma na zahradě. Kempujeme 24/7 a užíváme si to. Když jezdíme, je možné se s tímhle 6 m dlouhým (spíš krátkým) autem schovat leckde i přes jeho bílou barvu a nemalou výšku 3,15 m. Hlavně je ale oproti Hobbíkovi strašně jednoduché se během 5 minut sbalit – vlastně jen zamknout na jízdu šuplíky – a zmizet kamkoli.
Výbava nám umožňuje být téměř úplně off-grid
Díky skvělé výbavě tohoto auta a díky ještě skvělejšímu prodejnímu i poprodejnímu servisu pana Satka z Campervans jsme v autě jako v bavlnce. Máme tady 4 pohodlná lůžka – 194 cm dlouhá v zadní části a dokonce 207 cm v “alkovně” nad kabinou. To byl důvod, proč jsme nakonec nevybrali méně nápadnou nižší variantu Boxstar 600. Kluci rostou jako z vody a Ondy už by se na posteli s délkou matrace 175 cm nevyspal.
Batof, jak jsme si Knause doma pojmenovali, má nádrž na čerstvou vodu o objemu 102 l, na šedou z koupelny a dřezu pak 90 l. Na střechu jsme nechali doplnit solární panel 175 Wp a dovnitř baterii LiFePO4 s kapacitou 150 Ah. Když nejsme napojení na síť (což v drtivé většině času nejsme), dobíjíme sluníčkem, případně při jízdě pomocí boosteru. Díky celé téhle kombinaci jsme ve slunečném i zamračeném počasí soběstační téměř neomezeně.
Stání zdarma nebo levně
Relativně skromné rozměry by pro někoho byly možná limitující. My s tím nějaký větší problém zatím nemáme. Jasně, jakmile třeba zmokneme, je pobyt v autě ve čtyřech (skoro)dospělých mezi šňůrami se sušícím se oblečením výzva. Letošní Vánoce jsme si to zrovna mohli vyzkoušet. Spravila to nějaká hra nebo dobrý film. Nic, co by se v rodině, která se má ráda, nedalo zvládnout. A jinak trávíme stejně většinu dne venku.
Bonusem téměř “osobní” délky je parkování klidně i v centrech měst, když se nám tam zachce zajet. Trajekty na ostrovy jsou s délkou do 6 m také výrazně levnější. Pustí nás teď i na stellplatzy, levnější stání se službami vyhrazená jen obytným autům nepovolující vjezd přívěsů. Vymotali jsme se i při bloudění jednosměrkami v centru nádherné španělské vesničky, kam nás zatáhla navigace.
Zkrátka zatím vnímáme samá pozitiva, která nám žití na cestách zásadně zpříjemnila. Rozhodně to bylo konkrétně pro nás a náš způsob cestování a žití správné rozhodnutí. Jestli by bylo i pro vás si rádi přečteme v komentářích pod článkem nebo na našem FB.
Těšíme se na setkání se všemi cestování-chtivými kamarády…
Honza je táta od rebe-love rodiny, která se před několika lety rozhodla skoncovat se životem plným povinností a stresu. Je původním vzděláním ekonom, ale 20 let podnikal v řemesle, kdy po svém tátovi převzal a vedl rodinnou kamnářskou manufakturu TEMR.
I on se teď v rodinném týmu podílí na předávání zkušeností psaním do BLOGu a vytvářením e-booků, které vás pomohou nasměrovat ke změně toho, co si změnit sice přejete, ale zatím nevíte jak na to.
Sny se mají plnit a pokud vás zajímá, jak na to, mohl by vás inspirovat náš příběh. Žijte taky!